Jozef Leikert v úvodu ke knize vyjádřil poslání svého díla, které mu vznikalo pod rukama na základě nejen studia archivních materiálů, ale zejména díky metodě orální historie, která tuto knihu zařadila mezi moderně pojatou literaturu faktu. Zároveň bylo vytvořeno nesmírně náročné a vyspělé monografické literární dílo, které nejenom že mapuje životní osudy Ladislava Mňačka, které mimochodem zůstávají jakoby poněkud v pozadí, ale zároveň je dokonalým zrcadlem jednak poměrů na československé literární a politické scéně v letech 1945 až 1968, ale i vynikající psychologickou sondou do způsobu myšlení hlavních protagonistů vývoje v Československu v době tzv. „budování socialismu“.

Kniha o Ladislavu Mňačkovi byla slovenskou veřejností i odbornými kruhy přijata velmi dobře. Již v roce svého vydání získala na Slovensku ocenění Kniha roku 2008, v roce 2009 prestižní Cenu E. E. Kische, Cenu spisovatelů literatury faktu na Slovensku, Prémii ceny J. M. Hurbana a Cenu rektora Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře

Hlavní hrdina zmíněné knihy, spisovatel a publicista Ladislav Mňačko, je pro mnohé dnes již zapomenutou kapitolou české a slovenské beletrie a žurnalistiky. Někteří si jej vybavují pouze jako autora citovaného zfilmovaného románu Smrt si říká Engelchen, jiní jako komunistického prominenta, který šel tzv. na ruku komunistickému režimu a poté jakoby se po něm slehla zem. Jeho osobnost pomalu ustupovala do zapomenutí před jinými, zdánlivě daleko slavnějšími jmény.

I když se dnes Mňačko řadí mezi slovenské autory, nesmíme zapomínat, že se narodil ve Valašských Kloboukách a s pobytem na Valašsku byl spojen jeho život i v letech 1939 až 1945. Po nuceném odchodu ze slovenského Martina, kde žil s rodiči od útlého dětství v dělnické kolonii, se na jaře 1939 vrátil do svého rodiště na jihovýchodní Moravě a záhy se rozhodl zapojit do zahraničního odboje. Není divu, neboť otec mu vždy vštěpoval smysl pro spravedlnost a nutnost pomáhat slabším. Vzhledem ke své prudké povaze se Mňačko snažil každou křivdu rázně a co nejdříve napravit, a to znamenalo brzy utéci z protektorátu. Nejprve utíkal do Sovětského svazu, na Podkarpatské Rusi byl chycen a poslán zpět do Čech. Nato se snažil přes Holandsko dostat do formující se Československé zahraniční armády, ale i tam byl chycen a poslán do pracovního tábora v Německu, odkud se mu podařilo utéci a dostat se domů do Valašských Klobouk. Jedinou možností bylo přidat ke zdejším partyzánům, kteří byli součástí 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky.a pohybovali se na pasekách v okolí Ploštiny. Dva dny před ploštinskou tragédií v dubnu 1945 byl převelen na Vlárskou dráhu. Po návratu do vypálené vesnice se rozplakal. Vyjádřil přesvědčení, že partyzáni měli zasáhnout a nenechat pasekáře napospas fašistům, i když těch bylo mnohem více a byli daleko lépe ozbrojeni. Byl to Mňačko, kdo vyslovil známou větu: „Když plameny olizovaly střechy chalup, ani jeden z partyzánů neměl žít.“

Po skončení války se Mňačko na krátkou dobu na podzim 1945 uchytil v jihlavském divadle a právě zde uvedl s úspěchem svoji divadelní prvotinu Partyzáni. Osobní prožitky z konce války a úspěch hry ho inspirovaly i později a koncem 50. let napsal svůj nejslavnější román Smrt si říká Engelchen, který se stal přelomovým v tématice české válečné beletristické tvorby. Poprvé se objevil kritický pohled na partyzánskou činnost a kniha se rázem stala československým bestsellerem.

Ještě koncem roku 1945 odešel Mňačko z Jihlavy do Prahy a stal se redaktorem Rudého práva. I když se během tří let vypracoval na špičkového redaktora a i když Prahu vždy miloval, odstěhoval se do Bratislavy. Se Slovenskem byl stále citově propojen, zůstal mu věrný a se Slovenskem zůstala spojena i jeho žurnalistická tvorba až do druhé emigrace v roce 1968.

Jeho novinářské schopnosti dokázali velmi brzy ocenit i nejvyšší představitelé ÚV KSČ, a tak se Ladislav Mňačko stal prominentním žurnalistou a navíc „spolutvůrcem osobností, které vůbec žádnými osobnostmi nebyly“. Byl svědkem událostí, které ovlivnily chod československých dějin. Byl v centru únorových událostí 1948, avšak věřil a s ním i stovky dalších, že „konečně začnou vládnout dělníci a rolníci, že je to správné a nevyhnutelné“. Měl svůj názor na Edvarda Beneše, kterého považoval za mistra kompromisů, ale přesto si ho nesmírně vážil, Klementa Gottwalda považoval za všehoschopného a jeho zvolení za prezidenta bylo zklamáním. Věřil však soudruhům, věřil dělnické třídě, se kterou prožíval svoje dětství v Martině, neustále věřil ve spravedlnost a v myšlenku komunismu. Trvalo mu dlouho, než pochopil, že únor 1948 zničil jeho představy o spravedlnosti. Trvalo dlouho než pochopil, že moc dostali lidé, kteří neuměli vládnout, avšak uměli rozvracet, protože „jim na to nestačilo ani vzdělání, ani intelekt a už vůbec ne dlouholetou destruktivní činností formovaný charakter“.

Mňačko byl skvělým pozorovatelem a při novinářské práci viděl a slyšel, co jiným zůstávalo utajeno. Měl „čich“ na politiky i politické události, byl aktivní, ale nikdy servilní. Vždy zůstal sám sebou. Byl kmenovým redaktorem Pravdy a šéfredaktorem nejotevřenějšího slovenského periodika Kultúrny život. Neustále cestoval. Slovensko znal jako málokdo. Byl zván na různá zasedání a z nekonstruktivní stranické schůze napsal poutavý článek zcela jinak, než se to podařilo komukoliv jinému. Nikdy se nepřizpůsoboval momentální stranické a žurnalistické mluvě, a jak sám řekl, nikdy se nenechal sešněrovat. Svými kolegy byl vždy vysoce hodnocen a považován za čestného člověka, kterého rozzlobila každá sebemenší nespravedlnost. Jako většina jeho vrstevníků byl však naivní a všemu, co psal, také věřil. Věřil komunistické straně do té doby, než pochopil, že v čele strany stojí nečestní a bezcharakterní lidé, kteří se spoléhají na toleranci a strach slušných lidí. Pro ně byl Mňačko jedním z nich, člověk bez velkého vzdělání, který dokáže úspěšně propagovat jejich myšlenky. I když Mňačko pochopil pozdě, pochopil. A na rozdíl od jiných, kteří pochopili také, byl jeden z mála, kdo uměl otevřeně vmést vládním špičkám do tváře, co si o ní myslí národ. A tak dokázal i prezidentovi Novotnému před svědky říct, že si ho národ neváží a měl by raději odstoupit. Nezůstalo však pouze u slov. Začal bojovat za obnovení procesů a za rehabilitaci nespravedlivě odsouzených. Silou svého vlivu a postavení bez ostychu pomáhal postiženým rodinám a veřejně doznal svoje životní prohry a omyly. Dokázal přiznat, že vedle vládnoucí politické garnitury byly za svinstva a politické procesy zodpovědní nejenom vedoucí straničtí funkcionáři, ale také samotní novináři, kteří pomáhali pomocí svých článků ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch zrůdného režimu. Styděl se za přijímání nepravd a v době hluboce pevné pozice KSČ byl jediným žurnalistou, který otevřeně vystoupil s její kritikou. Ani jeden z novinářů nikdy nepřiznal podíl na deformování veřejného mínění zejména při politických procesech. Odvahu měl jedině Mňačko, a to s plným vědomím, že ponese zodpovědnost. Jednal ve jménu čestnosti a svého svědomí. Takřka z hodiny na hodinu se z něho stal nepřítel socialismu realizovaného u nás doma. Jako vůbec první z československých žurnalistů otevřeně a bez ostychu kritizovat komunistickou morálku. Na index se tak brzy dostaly jeho knihy Jak chutná moc, Opožděné reportáže a Kde končí prašné cesty.

Ať již bylo o době komunistické zvůle napsáno mnoho knih a jejich objektivita se nedá popřít, kniha Jozefa Leikerta je živé, opravdové svědectví o muži, který je zcela neprávem opomíjen. Na jeho životních zkušenostech a postojích je vynikajícím způsobem zachycena doba, ve které mnozí tápou, a někteří se dokonce snaží ospravedlňovat komunistický režim. Je dokladem usilovné práce autora a pro českého čtenáře obrovským zdrojem poznání. Je velkým přínosem nejenom pro generaci, která ono období prožívala na vlastní kůži a tzv. „netušila“, ale i pro generaci mladší, která je formována jenom slogany o zrůdnosti komunistického režimu bez vniknutí do jeho skutečné podstaty. Kniha o Mňačkovi dává možnost proniknout do složitého období poválečného vývoje Československa. Je z ní dobře patrné, proč mnozí věřili a nevědomky pomáhali budovat a povzbuzovat režim (stejně jako tomu bylo u Ladislava Mňačka), který mimo jiné ubíjel právo na tvůrčí svobodu člověka.

Kniha je napsána s erudicí pevně spojenou se jménem Jozefa Leikerta, je vytvořena s vědomím objektivity a s citem, tak aby čtenář nebyl zahlcen nic neříkajícími událostmi, a s úsilím vrátit Ladislavu Mňačkovi v české a slovenské literatuře, ale i v občanské společnosti místo, jaké mu plným právem náleží. Pro řádné lidi není možné učinit tlustou čáru a nezatěžovat se minulostí. Ve spořádané a slušné společnosti se musíme umět s minulostí adekvátně vyrovnat a nezapomínat, že ji tvořili stejní lidé, jako jsme nyní my. Obyčejní lidé se chovali jako konzumenti své doby a nebyli schopni něco změnit. Byli však mezi nimi i takoví, kteří se v závěru zdrželi onoho „vítězného tažení“ a před světem dokázali přímo z „lůna socialismu“ ukázat jeho pravou tvář. Mezi takové patřil i Ladislav Mňačko, kterého ke druhé emigraci v roce 1968 nedonutil strach z orgánů StB v Československu, nýbrž obavy z přímé likvidace ze strany Moskvy.

Ladislav Mňačko, jedna z největších osobností české a slovenské literatury a žurnalistiky, je dnešnímu čtenáři díky Jozefu Leikertovi předložen na dlani. Naučme se z této dlaně číst a poučme se! Národ to stále potřebuje!

Phdr. Miroslava Poláková, Ph.D.

Smutná zpráva

21. prosince 2010 zemřela nadšená a obětavá členka našeho klubu paní Marie LANGOVÁ ze Slavkova u Brna.
Smuteční oznámení

---

Předání Ceny Vojtěcha Zamarovského za rok 2010

23. listopadu v Domově slovenských spisovatelů v Budmericích

---

Miroslav Sígl - Události totality, svobody, demokracie

V současné době je v knihkupectvích tato novinka našeho člena.
Vydavatelství Akcent, 496 stran, 460 ilustrací.
Navazuje volně na předchozí úspěšnou knihu Události pravdy, zrady a nadějí (2009)

---

PŘIJETÍ U PREZIDENTA REPUBLIKY VÁCLAVA KLAUSE

FOTO Vladimír Kučera

---

TISKOVÁ INFORMACE
CENY EGONA ERVÍNA KISCHE A REGIONÁLNÍ CENY MIROSLAVA IVANOVA
LETOHRAD 22. září 2010
Tisková informace (v doc)

FOTO Vladimír Kučera

---

---

Pozvánka a program XXV. setkání autorů literatury faktu 22. - 23. září 2010
Pozvánka (v pdf)

---

Desátý ročník Cen M. Ivanova za literaturu faktu – tisková informace
Udělené ceny (v doc)

---

15.června oslavil předseda KALFu Karel RICHTER významné životní jubileum
Potkat hodnotného člověka (napsal Roman Cílek)

Básně Olgy Nytrové pro oslavence

---

Zemřel zakládající člen Klubu autorů literatury faktu Vladimír Nálevka

1958-1963 Filozofická fakulta UK, studium historie
1963 vysokoškolský učitel, FFUK, 1968 – PhDr. 1991 – docent
2002 profesor obecných a světových dějin
Publicistická a literární činnost

Parte Vladimíra Nálevky(v pdf)

---

„HEYDRICHIÁDA“

PAMÁTNÍK LIDICE
si Vás dovoluje pozvat
na zahájení putovní výstavy
„HEYDRICHIÁDA“
která se uskuteční ve výstavní síni IN MEMORIAM v areálu muzea Památníku Lidice
dne 3. června 2010 v 16:30 hodin
výstava potrvá do 15. 6. a od 1. 7. – 15. 10. 2010
otevřeno denně od 9 do 18 hodin

Tisová zpráva k výstavě (doc)
Plakát k výstavě (v pdf)

---

LITERÁRNÍ CENA ANTONÍNA LAUTERBACHA 2010

V Základní škole v Chlumci nad Cidlinou proběhl 5. května 2010 II. ročník literární Ceny Antonína LAUTERBACHA pro školní mládež. Soutěž vznikla ve spolupráci Klubu autorů literatury faktu a vedením školy. Za klub se letos této akce zúčastnili: Karel RICHTER, předseda; Miroslav KUČERA, tajemník; Zdeněk Maixner, člen výboru a Lubomír HAVRDA, vedoucí východočeského regionálního střediska KALFu.

Soutěž měla dobrou úroveň a porota zvláště pochválila výběr literárních ukázek žáků.

FOTO Miroslav Kučera

---

125.výročí narození Egona Erwina Kische

29.dubna 2010 s láskou a úsměvem uctili památku Egona Erwina Kische na Vinohradském hřbitově představitelé Správy Odkazu EEK a Klubu autorů literatury faktu (na fotu zleva Karel Richter předseda KALFu, Ludmila Matuškova tajemnice Správy, Miroslav Kučera, správce Odkazu EEK a Roman Cílek místopředseda KALFu).

---

POZVÁNKA NA PŘEDÁNÍ CEN MIROSLAVA IVANOVA 2010
Pozvánka 1. část(v jpg)
Pozvánka 2. část(v jpg)

---

Životní pouť Míly Moulise skončila

Smuteční oznámení

Zemřel Miloslav Moulis - vzpomínka na Portálu české literatury

 

Pohřební projev Miroslava Kučery

Básně Olgy Nytrové pro Mílu Moulise

Vztek, díky i pocit zadostiučinění

(nekrolog Romana Cílka)

Všechno se ve mně bouří.

Hergot, je v tomhle nějaká spravedlnost?! Dva lidé, kteří jsou letitými kamarády a leccos o sobě vědí, se dohodnou, že napíší knihu – již čtvrtou, která má vzniknout z jejich tvůrčí spolupráce. Pustí se do práce, vyměňují si připravované kapitoly, nesčíslně hodin o tom debatují, dokonce i pár piv při těchto debatách u stolů v různých hospůdkách svorně vypijí, odevzdají text, vyberou fotky, shodnou se na úvodu ke knížce a těší se na den, kdy se výsledek jejich usilování dostane ke čtenářům. A pak se uprostřed slunného čtvrtka dne 25. března 2010 stane cosi nepochopitelného a najednou se podstata dění z gruntu změní. Všechno dělali ti dva společně, ale naděje na právo dotknout se výtisku knihy Útěky z pekla, která v květnu vyjde v edici Magnetka, vydávané Nakladatelstvím Epocha a Pražskou vydavatelskou společností, zůstane jen jednomu z nich.

Člověk v té chvíli touží napsat sprosté slovo s vykřičníkem.

Ale když tu touhu v sobě potlačí, přijdou mu na mysl jiné myšlenky.

A protože přes všechny pochybnosti nevěřím, že lidská bytost je jen umným sestavením různých druhů hmoty, dovolím si toho, o němž jsou tyto řádky, přímo oslovit.

Mílo, děkuji osudu za to, že mi umožnil se s Tebou seznámit a najít společnou řeč. Děkuji Ti za všechno, co jsme spolu činili. Děkuji Ti za to, že jsme pro Nakladatelství Epocha rukou společnou a nerozdílnou a v naprosté tvůrčí pohodě vytvořili čtyři knížky, za které se – myslím – nemusíme stydět.

Dva z názvů těchto knih jako by se až osudově pro tuto chvíli hodily:

Dokonáno jest…!

Zapomeňte, že jste byli lidmi…

Prožil jsi, Mílo, obdivuhodný život, a je už tak neměnným zákonem přírody či bůhvíčeho dáno, že každý život musí skončit okamžikem, kdy lze s pocitem niterného zadostiučinění říci, že je pozemské bytí dokonáno. A ten druhý název knihy je ještě příhodnější. Prošel jsi nacistickými koncentráky, Osvětimí i Buchenwaldem, a dokázal jsi všem těm zpupným trýznitelům, že lze zůstat člověkem. Skoro se až nabízí napsat to slovo s velkým písmenem na počátku. Ale nenapíši to, myslím, že by ti připadlo přespříliš patetické. Raději se spokojím jen s pozdravem, který byl bytostně Tvůj, jímž jsi mne i další naše společné kamarády zdravil při každém setkání, a který jsem od Tebe v motolské nemocnici slyšel ještě tři dny před Tvým skonem:

Nazdar! Haló, Mílo, slyšíš mě?

---

CENA VOJTĚCHA ZAMAROVSKÉHO

1 a 2.prosince se konalo na Slovensku tradiční setkání slovenských a českých spisovatelů literatury faktu spojené se slavnostním udělováním Cen Vojtěcha Zamarovského.

Česká delegace KALFU odcestovala nejprve do Bratislavy ve složení Olga Nytrová, členka výboru (vedoucí delegace); Jan Kux , vedoucí regionálního střediska KALFu Brno; Dušan Uhlíř, oceněný český spisovatel a Mirka Poláková, členka KALFu.

V odpoledních hodinách 1.12. byli slovenští a čeští auitoři literatury faktu přijati primátorem Pezinku, kde také v podvečer došlo k slavnostnímu aktu předávání Cen Vojtěcha Zamarovského. Tuto poctu zde přijali Dušan Uhlíř z Brna (český autor) a Luboš Jurík (slovenský autor). Předávání literárních Cen se uskutečnilo v Domě kultury.

Druhý den v Budmericích nejprve účastníci vyslechli rozhlasové umělecko publicistické pásmo s názvem Bola raz Nežná a pak následovala přednáška Jozefa Žatkuliaka z Historického ústavu SAV v Bratislavě o listopadových událostech roku 1989.

Zpráva ze setkání slovenských a českých spisovatelů literatury faktu – 2009. (v doc, autor: Olga Nytrová)

---

XXIV. SETKÁNÍ AUTORŮ LITERATURY FAKTU V LETOHRADĚ

23.září byly v Letohradě v rámci XXIV.setkání autorů literatury faktu předány literární Ceny Egona Ervína Kische a regionální Ceny Miroslava Ivanova (viz tisková informace).

Zdravice k letošnímu setkání spisovatelů zaslali: prezident České republiky Václav KLAUS (člen našeho sdružení); primátor Prahy Pavel BÉM a starosta města Chlumce nad Cidlinou Miroslav UCHYTIL. (viz zdravice)

Poroty v letošních soutěžích posuzovaly rovných čtyřicet knižních titulů a rok od roku roste i počet nakladatelů a vydavatelů, kteří mají zájem o soutěže Správy odkazu EEK a KALFu. Letos jsme jich napočítali sedmatřicet.

Cany Egona Ervína Kische a regionální ceny Miroslava Ivanova za rok 2008
Tisková zpráva (v doc)

ZDRAVICE

Zdravice prezidenta republiky Václava Klause
Text (v jpg)

Zdravice pražského primátora Pavla Béma
Text (v pdf)

Zdravice starosty Chlumce nad Cidlinou Miroslav Uchytila
Text (v doc)

MOMENTKY Z LETOHRADU 2009

Aktuality zpracovává Miroslav Kučera , tajemník KALFu a správce Odkazu E.E.Kische a na stránky je vkládá člen výboru KALFu Ladislav Šobíšek.

Program XXIV. setkání autorů literatury faktu 23. - 24. září 2009
Pozvánka (v pdf)

---

LITERÁRNÍ CENA ANTONÍNA LAUTERBACHA

Východočeské regionální středisko Klubu autorů literatury faktu společně se Základní školou v Chlumci nad Cidlinou připravilo pro žáky literární soutěž pojmenovanou po významné osobnosti chlumeckého kulturního života. Antonín LAUTERBACH se zapsal do srdcí svých krajanů jako významný spisovatel a výborný režisér a herec místního ochotnického divadla. Byl oblíbeným a váženým učitelem školy, ve které soutěž probíhala.

Žáci pátých až devatých tříd předčítali s knih, které si sami vybrali. Podle posouzení členů KALFu a učitelů, byla dramaturgie ukázek z literárních děl na velmi dobré úrovni. Vítězové jednotlivých kategorií obdrželi od štědrých sponzorů hodnotné knihy, Soutěž se konala 19.května a začala tím pěkná tradice, která bude v chlumecké škole za spolupráce s KALFEM pořádána každý rok. Každý účastník obdržel pamětní list.

Na fotu vidíte členy poroty, předsedu KALFu Karla Richtera, vedoucího regionálního střediska Lubomíra Havrdu, učitelky a ředitelku školy

FOTO Miroslav Kučera

---

LITERÁRNÍ CENY MIROSLAVA IVANOVA 2009

V autorském sále Průmyslového paláce na pražském výstavišti byly l5.května předány literární Ceny Miroslava Ivanova (viz tisková informace).

Cenou za celoživotní dílo se právem může chlubit sedmaosmdesátiletý spisovatel a publicista Jiří Svetozar Kupka (část laudatia) . Slavnostní akt předání Cen moderoval populární Václav Moravec, čerstvý nositel Ceny TÝTÝ, příznivec literatury faktu a dobrý přítel našeho klubu. V doslova nabitém autorském sále Světa knihy panovala opravdu krásná a přátelská atmosféra. Klub autorů literatury faktu předával Ceny Miroslava Ivanova již podeváté.

(Foto Olga Nytrová a Vladimír Kučera)

---

Beseda s občany v Letohradě

5. května byla uskutečněna v prostorách letohradského zámku beseda Klubu autorů literatury faktu k výročí ukončení II.světové války. Na fotografii Zdeňka Maixnera jsou členové KALFu, kteří se svými příspěvky tohoto tématu besedy zúčastnili. Zleva na fotu je spisovatelka PhDr. Olga NYTROVÁ, žurnalista Václav TIKOVSKÝ, autor literatury faktu Miroslav KUČERA, spisovatel Jan ŠLESINGER a jednatelka klubu Alena PRAŽSKÁ, která besedu obohatila přečtením ukázky z knihy Romana CÍLKA „Čas vítězů, čas poražených aneb Jak se prohrává válka“. Na snímku právě hovořící člen KALFu Jan Šlesinger, zaujal zejména fakty a událostmi, které se odehrály v květnu 1945 v regionu letohradska a jeho okolí.
Podrobněji...

---

POZVÁNKA NA PŘEDÁNÍ CEN MIROSLAVA IVANOVA 2009
Pozvánka (v pdf)

---

JAROMĚŘ MIROSLAVA IVANOVA 2009

(Vzpomínkový festival, který připravilo Město Jaroměř a náš klub – zatím mu říkáme nultý ročník). V letošním roce vzpomínáme 8O.výročí narození a l0.výročí úmrtí zakladatele Klubu autorů literatury faktu Mirka Ivanova. Festival proběhl v Jaroměři 7. a 8.dubna a doufáme, že tím vznikne tradice každoročních setkání tematicky zaměřených na propagaci a popularizaci literatury faktu. Šestnáct snímku z tohoto setkání snad opravdu vystihuje radost, elán, nadšení a upřímnou přátelskou atmosféru.

Úspěšná akce „JAROMĚŘ MIROSLAVA IVANOVA” v dubnu 2009 - ohlasy z místního tisku

(Foto Vladimír Kučera)

---

Setkání na Ministerstvu kultury ČR

25.března přijal I.náměstek ministra kultury JUDr.František Mikeš předsedu a tajemníka KALFu (Karla Richtera a Miroslava Kučeru). Jednání byla přítomná dr.Květuše Nováková s odboru literatury a knihoven. V přátelské atmosféře byly projednány některé zásadní otázky týkající se problematiky literatury faktu a jejího poslání.

V závěru přijal I.náměstek ministra kultury pozvání na setkání autorů literatury faktu a předávání mezinárodních literárních Cen E.E.Kische a regionálních Cen M.Ivanova v září letošního roku v Letohradě.

---

Minivernisáž výstavy k 8O.výročí nedožitých narozenin Miroslava IVANOVA.

Ve čtvrtek 19.3.2009 otevřeli v prostorách jaroměřského muzea předseda KALFu Karel Richter a tajemník KALFu Miroslav Kučera výstavu, která je součástí literárního festivalu JAROMĚŘ Miroslava IVANOVA, jehož hlavní část proběhne ve dnech

7. a 8.dubna. Malé vernisáže uspořádané pro žáky jaroměřských škol byl rovněž přítomen starosta města Jiří Klepsa. Hosty

I účastníky výstavy uvítala ředitelka muzea Olga Mertlíková. Výstava bude otevřena do 25.dubna

(Foto Vladimír Kučera)